Za rodáky s Literabusem
Tradiční poznávací zájezd semilského gymnázia, Literabus, se letos vydal do míst, kde lišky dávají dobrou noc. Tedy, zdánlivě. Ve skutečnosti se pochopitelně jednalo o místa nabitá osobnostmi, historií a příběhy, o které se kdekoliv jinde jen těžko zavadí.
Celá akce začala v semilském kině Jitřenka, kde jsme se podívali na film Všichni dobří rodáci od režiséra Vojtěcha Jasného, což byl neskutečný a neobvyklý zážitek. Film sice zažil své uvedení do kin hned dvakrát, jednou před okupací a jednou po sametové revoluci, dnes už se ale nenajde moc příležitostí vidět ho na velkém plátně. Ihned po skončení snímku jsme započali dvouhodinovou cestu do Litomyšle, měli jsme tedy dostatek času ho řádně vstřebat. Rozhodně jsme se s ním však tak snadno nerozloučili, rámoval totiž celý náš zájezd.
V Litomyšli jsme vystoupili na náměstí, kde se kolem nás nacházelo tolik zajímavých budov, že jsme nevěděli, kam se dřív dívat. Jisté je, že bychom mohli v Litomyšli strávit klidně týden. My jsme bohužel měli pouze pár hodin, takže jsme zařadili vyšší rychlost a vydali jsme se k Portmoneu.To by však nebyla Litomyšl, kdybychom cestou neminuli další zajímavá místa. Viděli jsme tak například domy, ve kterýchpobývaly Božena Němcová a Dagmar Pecková, nebo hospodu U Černého orla, kde byli stálými štamgasty Jaroslav Hašek a Zdeněk Matěj Kuděj. Velmi nás zaujalo knihkupectví Paseka, které má fasádu pomalovanou výjevy z Krvavého románu od Josefa Váchala.
V Portmoneu na nás čekaly další pomalované stěny od Josefa Váchala, tentokrát zevnitř, doplněné vyřezávaným a malovaným nábytkem. Jedná se o dvě místnosti, které jen hrají barvami a vzory. Vedle sebe tam například funguje zástup čertů s andělem v dokonalé, avšak poněkud znepokojivé konstelaci. Josef Portman, velký obdivovatel Váchalovy práce, který si výmalbu objednal, prý právě tyto dvě místnosti ponechával neobydlené. Zdržovaly se tam jen Portmanovy děti, a to pouze když byly nemocné. Myslím si, že stěny spíše způsobují bolest hlavy, než že by od ní měly pomáhat, takže to třeba byla motivace, aby nestonaly moc často. Dovolím si odhadnout, že si děti ty místnosti moc neoblíbily. V prvním patře nás ještě čekal zajímavý videomapping o Josefu Váchalovi.
Po obědě nám čas v Litomyšli bohužel vypršel, takže jsme nasedli do autobusu a vydali se dál, tentokrát směr Bystré. Cestou jsme viděli některé zajímavé budovy, napříkladvěžičku v Poličce, ve které kvůli nedostatku místa strávil v šuplíku rané dětství Bohuslav Martinů, významný český skladatel.
Když jsme vystoupili v Bystém, okamžitě nás do tváří uhodila zima, svou vlídností nás ale okamžitě zahřáli místní obyvatelé. V tomto městě se natáčel film Všichni dobří rodáci a bylo poznat, že jsou na to místní náležitě hrdí. Ujal se nás sám pan starosta spolu s panem kronikářem, oba jsou bývalí učitelé dějepisu a působili jako nekonečná studnice informací o místě, které mají tak rádi. Přišel se na nás podívat i pan farář. Po vyslechnutí přednášky o historii obce, kostela, filmu i historek z natáčení, jsme si pořádně prohlédli celý kostel. Dostali jsme se nejen k varhanám, ale také úplně nahoru, až ke zvonům a vyhlídce do širé krajiny! V dálce byl vidět i další významný bod z filmu; Strom rodáků. Na otázku, kterou nám následně pan starosta položil, nemohla být jasnější odpověď. Jasně, že se k němu chceme podívat, prosím! A tak jsme šli. Slunce už pomalu zapadalo, což navodilo atmosféru jako ve Všech dobrých rodácích. Tam se sice strom objevuje především při východu, ale ten se, jak jsme se dozvěděli, ve skutečnosti natáčel také při zapadajícím slunci. Muselo se jednat o neskutečně zajímavou podívanou. Když jsme došli ke stromu, byli jsme už všichni zmrzlí až na kost, ale nikdo si nestěžoval. I přes chladné počasí jsme cítili vděk, že kolem sebe máme tak úžasné lidi, že tam můžeme být. I tak ale s nástupem do vyhřátého autobusu nikdo moc neotálel.
Ubytovaní jsme byli nedaleko Bystrého, v místě, které připomínalo konec světa, ani signál tam nebyl. K večeři byl již tradičně smažák, který naštěstí všechny pochyby o lokacirozptýlil. Navíc jsme tak zavzpomínali na pana profesora Pavla Nečaského, který ho měl moc rád. Večer nás ještě čekalo zhodnocení Všech dobrých rodáků s ředitelem kina, panem Ondřejem Šírem.
Ráno jsme se vyjeli do malebné vesnice Jimramov, ta splňuje asi všechny představy o ideálním venkově. Zde jsme navštívili Síň rodáků, muzeum, ve kterém jsme se dozvěděli zajímavé informace o bratrech Mrštíkových. Třeba to, že byli čtyři. Zároveň to je muzeum dalšího významného rodáka, Jana Karafiáta, měli tu velkou sbírku vydání Broučků. Porovnávali jsme, jestli jim tam nechybí právě to, co máme doma.Následně jsme si prošli celý Jimramov, včetně rodného domu bratří Mrštíků a dvou kostelů.
Další naše cesta vedla do Petrkova u Havlíčkova Brodu.Petrkov je poměrně malá vesnice, která má významného rodáka Bohuslava Reynka. Měli jsme to štěstí, že jsme na jeho bývalém sídle, což byl vlastně statek, mohli vyslechnoutkoncert jeho zhudebněných básní. Následně jsme zhlédli film o panu Reynkovi a jeho manželce Suzanne Renaudové, Francouzce, která to tu vůbec neměla lehké. Pak už jsme chtěli odjet, abychom stihli plánovaný příjezd do Semil, ale místní nám nabídli prohlídku hřbitova s hroby rodiny Reynkových. A to je nabídka, která se neodmítá!
V autobuse jsme opět měli dostatek času na zhodnocení, cesta domů totiž byla dlouhá. Moc děkujeme našim učitelům, panu Pýchovi, panu Hortvíkovi a paní Staňkové, že pro nás celý zájezd zorganizovali, sdíleli s námi důležité i zábavné informace a zajímali se o náš názor. Děkujeme i paní Kobrové, paní Pavlatové a panu Šírovi, že si udělali čas a dělali nám velmi příjemnou společností. Na letošní Literabus budeme určitě ještě dlouho vzpomínat.
Lenka Chmelíková, septima, GIO Semily
A jak to vypadalo? Prohlédněte fotky...