Zájemci z literárního, společenskovědního a dějepisného semináře ze semilského gymnázia se 24. a 25. října zúčastnili tradičního putování po stopách významných českých spisovatelů pod taktovkou učitelů Petra Pýchy a Jana Hortvíka.
Letošní Literabus se nejprve vydal do Rychnova nad Kněžnou, do míst, jež jsou spojená s Karlem Poláčkem.
Zahájili jsme návštěvou místní synagogy, která byla obohacena výkladem paní průvodkyně Krejčí. Ta se posléze vytasila se skutečnými esy z rukávu, které nám z první destinace v hlavách utkvěly nejvíce - vlastnoruční dopisy a deníky Karla Poláčka!
Následovala příjemná procházka k židovskému hřbitovu, jež v nás probudila patřičný hlad. Ten jsme zahnali na Starém náměstí a pokračovali dále do blízkého Náchoda, kde na nás čekal učitel náchodského gymnázia Štěpán Macura a jeho vyprávění o dalším literárním velikánovi, Josefu Škvoreckém. Město nás naprosto uchvátilo a v jeho kulisách jsme hltali každé slovo poutavého povídání. Kluci se bavili Škvoreckého milostnými patáliemi a holky zase obdivovaly sympatický pohled pana Macury.
Tak jako nám v prostředí Rychnova nad Kněžnou vyhládlo, v malebných ulicích Náchoda jsme dostali pořádnou žízeň. A kde jinde zakončit vzpomínání na dílo Josefa Škvoreckého, než v legendární hospůdce Port Artur, kde spisovatelovo knižní alter ego Danny Smiřický popíjel se svými kamarády pivo, vyhrával na svůj tenor saxofon a (většinou neúspěšně) naháněl místní děvčata. Genius loci na nás velmi intenzivně zapůsobil a pěkný čas strávený ve stylovém a vkusném podniku vyřadil Poláčkovy deníky až na druhé místo v nejkrásnějších zážitcích Literabusu!
Na ubikaci jsme dorazili akorát včas na večeři a po ní si vyměnili své pocity z uplynulého dne. Naše mozkové závity byly ještě ten večer zaměstnány u filmového dotazníku, který si pro nás připravil ředitel semilského kina Ondra Šír, pravidelný účastník Literabusu. Poté už na některé padla únava, jiní se rozhodli vybít zbytek energie povídáním s kamarády na pokoji a našli se i tací, co se díky vyplněným dotazníkům nadlouho zasekli u debaty o nejvýznamnějších filmových dílech.
Druhý den ráno se po vydatné snídani pokračovalo na třetí místo, jímž byl Hronov. Tam jsme měli možnost vidět dominantu celého náměstí - místní divadlo, prohlédnout si rodný dům Aloise Jiráska a ti nejodvážnější v přilehlém parku ochutnali místní minerální vodu, takzvanou Prdlauku (také bezesporu velmi intenzivní zážitek). Dalším velikánem, o kterém jsme si v Hronově rozšířili povědomí, byl Egon Hostovský. Ten v Čechách bohužel není tak známý, ale rozhodně je to osobnost, která nemalým dílem obohatila tuzemskou literaturu. O obou spisovatelích jsme dostali vyčerpávající výklady se spoustou zajímavostí. V tu dobu už se však ručičky hodin přehouply daleko přes poledne, takže jsme se při rozchodu (dychtiví po obědě) okamžitě rozprchli do těch několika málo restaurací, které maličký Hronov nabízí.
Poslední zastávkou Literabusu byly Ratibořice a Staré bělidlo.
Jak jistě mnozí z vás ví, parkoviště u ratibořického zámku a Staré bělidlo rozděluje zákaz vjezdu a asi kilometrová cesta, takže nás čekala příjemná procházka kolem sousoší Babičky a dětí, jež je věnováno komu jinému než Boženě Němcové. K chaloupce jsme přišli po stejné pěšině jako filmová babička v podání Jarmily Kurandové. Právě z filmového zpracování z roku 1971, které nám na literárním semináři před Literabusem bylo doporučeno, jsme u Starého bělidla poznávali spoustu míst a zážitek byl o to intenzivnější. O pár kroků dál jsme strávili pár chvil u Viktorčina splavu, který se taktéž objevuje ve filmech. Ten probudil dalekosáhlou debatu o tom, zda existuje scéna, kde Viktorka své novorozené dítě topí, nebo jestli se tak děje pouze v náznacích. Byť jsme někteří byli přesvědčeni o existenci takové scény, při zpáteční cestě autobusem nám Ondra Šír objasnil, že film byl určen rodinám s dětmi, a tudíž se něco takového ve filmu vyskytovat nemohlo.
A tak skončilo naše dvoudenní putování. Unavení, ale hlavně natěšení na podzimní prázdniny jsme se všichni začali postupně odpojovat a konečně si mohli dát náležitý čas na vstřebání všech nových informací, kterých se nám za ty dva nabité dny dostalo.
Na závěr je patřičné poděkovat panu Pýchovi a panu Hortvíkovi, kteří i z letošního Literabusu utvořili silný zážitek, který v nás bude ještě dlouho rezonovat.
Justýna Kolářová - Ondřej Zajpt, studenti GIO Semily
Legendární náchodská restaurace Port Artur, která inspirovala Josefa Škvoreckého a v které se začíná slavný román Zbabělci.
Lavička Josefa Škvoreckého na náchodském náměstí a znalec Škvoreckého díla Mgr. Štěpán Macura.
Cestou za Boženou Němcovou ke Starému bělidlu.